Počátek příběhu nepotopitelného Titanicu

Úvod
Nejprve musíme stanout v oné době, na přelomu 19. a 20. století, v době, kdy se radikálně mění chod naší civilizace a mimo jiné na svět přichází nová velmoc – Spojené státy americké. Ty se svou raketově stoupající kvalitou ekonomiky a stovkami volných hektarů půdy jsou skutečně „Novým světem“, čehož využívají bohatí i chudí Evropané. Bohatí s Američany čile obchodují a chudí se zde snaží vybudovat nové životy pro sebe a své rodiny. Pro obě tyto skupiny, a i všechny ty, kteří potřebují cestovat mezi Evropou a Amerikou je na počátku 20. století jediná možnost – cesta lodí přes oceán.loděnice v Belfastu
Lodě díky tomu prochází rychlým vývojem a přes plachetnice a kolesové parníky se tak vmžiku dostáváme k zaoceánským parníkům pro stovky cestujících. Vznikají „lodní společnosti“ vlastnící své flotily a snažící se získat prestiž a tím i cestující. Pro posílení konkurenceschopnosti existuje „Modrá stuha“ – ocenění pro loď, která nejrychleji přepluje Atlantik z Evropy do USA či naopak. 
Přední lodní společnosti jsou samozřejmě v Británii, která pro chod impéria potřebuje i loďstvo, a právě zde v Británii začíná onen příběh.
 
Myšlenka
Onu zmiňovanou Modrou stuhu od roku 1907 drží společnost Cunard Line díky svým parníkům Lusitania a Mauretania, zároveň to jsou největší lodě světa (pojali cca. 2000 pasažérů), mají ovšem jednu vadu – rychlost je na úkor pohodlí. V podpalubí je hluk od silných parních strojů a cestující v levných kajutách 3. třídy musí snášet neustálé chvění.
Právě toho využije lord W.J. Pirrie (1847-1924), majitel loděnic Harland & Wolf v Belfastu. Tato firma již léta spolupracuje s lodní společností White Star Line, která je teď kvůli triumfu Cunard Line v mírné krizi.
Ředitel White Star, J.B. Ismay (1862-1937), byl kdysi v podzimu 1907 pozván na večeři k Pirriemu a zde vše vzniklo – lord Pirrie navrhl Ismayovi, že pro něj za určitou sumu postaví tři největší lodě historie. Nebudou tak rychlé jako lodě Cunard Line, ale překonají je svým luxusem a anglickou noblesou „Eduardovské éry“ (tj. éra Britského impéria počátku 20. století pojmenovaná po králi Eduardu VII.). Jejich výjimečnost podtrhnou názvy převzaté z antické mytologie – Olympic, Gigantic a Titanic.
Jejich délka byla stanovena na cca. 269 m, hmotnost na cca. 45 000 t a maximální rychlost, které budou dosahovat díky 3 lodním šroubům bude přibližně 24–25 uzlů (tj. 44-46 km/h). Cíleným maximálním počtem cestujících jest číslo 3000. Ismay přijal, vrchním konstruktérem byl zvolen velikán své doby Ing. T. Andrews (1873-1912) a práce mohly začít.
 
 jednoduchá kresba Titanicu
 
 
Realizace
16. 12. 1908započala v belfastských loděnicích stavba Olympicu, Titanic se začal budovat 31.3. následujícího roku. Gigantic se k trojici „sesterských lodí“ přidal 30.11. 1911.
Měly nastartovat novou éru transatlantických plaveb a byly chloubou Británie již při své konstrukci, a právě v této době jejich velkolepé příběhy s úctou opouštíme…