Vždycky si říkám, jaké by to bylo, kdyby nebyly mobilní telefony. Jestli by stále byly v kurzu pevné linky anebo jestli by se stále všechno řešilo dopis. Vzpomínám si, jak mi babička s dědou jednou říkali, jak si psali dopisy. Samozřejmě, že v té době vůbec nebyly žádné mobilní telefony a taky ani pevné linky. Babička mi řekla, že pevnou linku měli asi když babičce bylo padesát let. Takže si jistě dokážete představit, jak dopadlo rande babičky a dědy, když jim třeba bylo dvacet let.
Byli mladí a chtěli se scházet, jenomže to nebyla ta klasická rande, jaká známe dnes. Dříve to bylo všechno ve vší počestnosti. Takže babička mi řekla, že si třeba rande nedomlouvali deset dní dopředu. Všechno to muselo být tak, jak si napsali v dopisu. A potom nejhorší ale prý bylo, že když nebyl mobil, nemohli se ozvat, když někdo onemocní. Takže mi babička řekla, že kolikrát třeba děda čekal na ní, když měli rande a ona nemohla přijít. Jenom že babička zrovna v ten den nemohla nebo onemocněla, tak nemohla dát nějak dát vědět, že nepřijde. A musím vám říct, že tohle bylo opravdu taková takové složité.
A mě to někdy bylo líto, protože hodně lidí si chce přeci užívat a chce se scházet s lidmi, ale bohužel to nešlo tak, jak to známe dnes. Proto jsem ráda, že žiji v této mobilní době, kdy jsou velmi technické vynálezy. Mám techniku ráda a na mobilu jsem hodně závislá, mám tam všechny informace ataky sociální sítě, které denně projíždím. Proto jsem taky opravdu ráda, že v dnešní době jsou mobilní telefony, se kterými je všechno jednodušší a taky rychlejší. A vy si pamatujete ještě ty doby, kdy nebyly mobilní telefony? Nebo vy jste už ta generace, kdy jste měli mobilní telefon? Dnes je úplně normální, že mobil má třeba i pětileté dítě. Můj syn hop má taky a je to velmi praktické. Mohu mu kdykoliv zavolat.