Každá společnost má svůj styl života a také svoji životní úroveň. A protože v ní nejsou lidé jeden jako druhý, protože jsou na tom vždycky někteří její členové líp a jiní hůř, je obvyklé, že si někteří žijí spokojeně, někteří se mají skvěle a někteří třeba jenom nespokojeně zatínají pěsti nebo hořekují nad krutým osudem. A tak je tomu i v naší společnosti. I my si někdy chválíme a někdy nadáváme na poměry. Jak kdo a jak kdy.
Jak poslední statistika od STEM praví, nemůžeme si zase až tak moc stěžovat. A to i když si u nás leckdo stěžuje. Protože jsou třicet let po sametové revoluci spokojeny prý celé tři čtvrtiny z nás. Tři ze čtyř našich lidí se tak mají podle svého mínění docela dobře, co se kvality života týká.
Ti spokojení si chválí především to, že si můžou dopřávat zboží a služby v dostatečném množství a kvalitě, že mají svobodu projevu a je jim dostupné kvalitní vzdělání.
S politikou už jsme na tom přece jenom hůř. Sice jsme spokojení s nejdůležitějšími státotvornými kroky, které naše vlády v polistopadové době učinily, jako jsou vznik samostatné České republiky, vstup do Severoatlantické aliance a členství naší země v Evropské unii, ale jinak…
A co se členům naší společnosti naopak nejvíc nelíbí? Sem patří hlavně špatné vztahy mezi lidmi, rozdíly v příjmech a morálka, která ve společnosti panuje.
Jsme taky coby společnost poněkud podivní v tom, jak nahlížíme na některé záležitosti. Většina z nás třeba podporuje tržní hospodářství, jenže se zároveň také většině nelíbí rozdíly v příjmech. Takže jsme tak nějak pro socialistický kapitalismus.
Ale celkově jsme spokojeni. Spokojenější než ve stejném průzkumu, který se uskutečnil před deseti lety. Ve srovnání s tehdejší dobou se prý cítíme bezpečněji a zaopatřeněji, ale zároveň víc nadáváme na dřív vysněné otevření hranic, na Evropskou unii a NATO.
Takoví jsme podle statistiky. A co vy? Jak do téhle naší společnosti zapadáte?